Parazit rock – nechtěný bigbít
Také na vesnicích okresu Rakovník se hrál v osmdesátých letech 20. století bigbít, i když zdejší kapely nebyly tak obecně známé, jako ty rakovnické. Ale i ty patří k historii bigbítu na našem okrese. Jednou z takových skupin byl i Parazit rock, který vznikl 8. června 1980 v Pavlíkově. Jeho zhruba devítiletou historii přibližuje jeho vedoucí, kytarista a zpěvák Zdeněk Kavalko…
V roce 1980, v jeden červnový den, se na tribuně pavlíkovského fotbalového hřiště několik kamarádů strašně nudilo. Jak už to tak bývá, vymýšleli, co dělat. Vznikl nápad založit rockovou skupinu. Od nápadu k realizaci už nebývá daleko, a tak kapela byla brzy na světě. Původně se nazývala PPP – Pavlíkovská pivní pěchota. Později se název kapely změnil na Parazit rock. Zakládajícími členy skupiny byli Petr Hendrych, Milan Polák, Zdeněk Polák, Luděk Vyskočil a o týden později ještě přibyl Zdeněk Kavalko. Začátky byly velmi těžké. Minimální znalost hraní na hudební nástroje, téměř žádné vybavení a neustálá hrozba dvouleté vojenské služby směrovaly kapelu k rychlému konci. Prvotní nadšení záhy vyprchalo a někteří kluci to vzdali. Pár zkoušek v garážích a kůlnách při španělských kytarách nikam nevedlo a většinou to končilo v místním pohostinství při pivu a neplodných debatách o všem možném.
Nová naděje
Novou naději přivál návrat kytaristy a zpěváka Zdeňka Poláka, který sloužil na vojně s Vladimírem Hasalem z věhlasné rakovnické skupiny Brutus. Při společném muzicírování se naučil pár akordů a nějaké písničky. Další vzpruhou bylo zakoupení první elektrické kytary zn. „Jolana Star“ v bazaru. Následovaly zesilovač Tesla, stavěná reprobedna, magnetofon B 588, koupě bicích zn. Amati, další elektrická kytara „Jolana Iris“ a baskytara „Jolana Galaxis“, další reprobedny, mikrofony, mixážní pult, zesilovače. Parazit rock se začal pomalu rozjíždět. Jenže v roce 1982 byl povolán na vojnu bubeník Luděk Vyskočil a zase nastalo dlouhé čekání. Přesto skupina žila. Pokračovalo se v nacvičování a tvorbě vlastních skladeb.
Přibývalo další vybavení.
V roce 1983 byl přijat do skupiny další člen, baskytarista Jiří Zajíc, který se navrátil po dvouroční „nedobrovolné dovolené“. Rok na to se vrátil další „voják“ Luděk Vyskočil, který okamžitě zasedl za bicí soupravu. Na další peripetie vzpomíná kapelník Zdeněk Kavalko: „Bohužel nás opustil Jiří Zajíc a místo něj jsme přijali Jiřího Sýkoru. Od té doby se již obsazení neměnilo. Pokračovalo se v nacvičování a tvorbě nových skladeb, snažili jsme se vylepšovat vybavení. Problémem už nebylo hraní. Měli jsme chuť, bavilo nás to a věnovali jsme kapele každou volnou chvilku. Problém nebyl už ani ve vybavení. Sice jsme neměli žádné drahé aparáty ze zahraničí, ale měli jsme na co hrát.“
Klacky pod nohy
„Problémem v té době byli lidé. A hlavně ti angažovaní. Kolikrát jsme tehdy slyšeli – kdybyste hráli dechovku, nebo nějakou populární hudbu, ale tenhle kravál, to se nedá poslouchat. Našlo se jen pár těch, kteří nám fandili. Problémem byla zkušebna. Nejdřív jsme zkoušeli v klubovně SSM, ale ta byla zrušena. Pak Myslivna. Třebaže byla na samotě, byli jsme z ní vykázáni, že prý plašíme zvěř.
Pak to byl sál Kulturního domu. Osvětová beseda Pavlíkov nám dovolila zkoušet na pódiu pod podmínkou, že si zaplatíme elektřinu, budeme chodit na brigády, uklízet po různých akcích, malovat, opravovat… a když bude volný sál, půjčí nám klíče.
I přes tyto překážky jsme udělali v roce 1986 před komisí v Rakovníku přehrávky a kapelnické zkoušky. Konečně jsme mohli veřejně vystupovat. Jenže… pořád jsme si nevěřili. Báli jsme se, že nemáme dostatečný repertoár na to, abychom utáhli celou zábavu. Pořád jsme nacvičovali nové a nové skladby a vylepšovali aparaturu. V roce 1987 odešel na vojnu Jirka Sýkora. Nahradila ho na basovou kytaru Marie Poláková a z toho vyplynulo další a další zkoušení a sehrávání. Pak nám z ničeho nic Osvětová beseda přestala půjčovat sál. Marie Poláková od kapely odešla, a to byl konec Parazit rocku.“
Nakonec folk
„V roce 1989, po návratu Jiřího Sýkory z vojny, jsme stáli před rozhodnutím co dál. Hrát nás pořád bavilo, ale po zkušenostech z uplynulých let jsme přešli na jiný druh hudby. Nakoupili jsme akustické nástroje, hrát tudíž můžeme kdekoli, a začali se věnovat folku a country. Změnili jsme název na Peprmint folk. V obsazení – Zdeněk Kavalko, Zdeněk Polák a Jiří Sýkora hrajeme dodnes (2026). Ale to už je jiná písnička…“, bilancuje Zdeněk Kavalko.
Na závěr si připomeňme složení Parazit rocku:
Zdeněk Kavalko (vedoucí skupiny, kytara, zpěv)
Zdeněk Polák (kytara, zpěv)
Jiří Sýkora (basová kytara)
Luděk Vyskočil (bicí)
dále Jiří Zajíc (basová kytara)
Marie Poláková (zpěv, basová kytara)
Jiří Závora a krátkodobě i někteří další.
Tomáš Bednařík
(Zdroj: Tomáš Bednařík: Je to jenom
rock and roll, Raport, 1994; písemná zpráva Zdeňka Kavalka)