Z historie bigbítu na Rakovnicku 68 - DVORANA SLÁVY RAKOVNICKÉHO BIGBÍTU

menu
Přejít na obsah
Milan Šteruský – kytarista s darem od pánaboha
 
Své legendy má nejen světová či česká pop music, ale má je i regionální scéna. Jednou z „našich“ největších je bezesporu Milan Šteruský. Sice se narodil v Kladně, ale téměř celý svůj další život spojil s Novým Strašecím. Milan je, jak se říká, muzikant „s darem od pánaboha“. Jeho hudební začátky jsou spojeny, jako u většiny jeho vrstevníků, s bigbítem.
  
Místo houslí kytara
„V roce 1964 jsem viděl v televizi šot z příletu Beatles do Spojených států. Z přijetí, kterého se jim tam dostalo, jsem byl úplně hotový. Chytlo mě to, začal jsem se o tuhle muziku zajímat. O něco později se začaly v rádiu objevovat první písničky britských The Shadows, pak i našeho Olympicu. Bylo mi jasné, že tohle je to, co bych chtěl hrát,“ začíná své vyprávění o svých prvních bigbítových krůčcích Milan. Housle, na které se chodil na základní škole učit hrát, šly stranou a vystřídala je kytara. Na tu se Milan začal učit sám.
„Začátky byly těžké. Neměli jsme se od koho učit, protože to tady nikdo neuměl. Existovala jenom Jirmalova jazzová a klasická kytarová škola. Dopředu šli ti nejtalentovanější a ti, kteří měli možnost dostat se k nějakým materiálům. My ostatní jsme jen okukovali. V tomhle má dnešní generace strašnou výhodu. Učí se všechno od začátku správně, tak, jak to má být,“ míní Milan Šteruský a pokračuje: „Kytara je úžasná tím, že se základními kadenčními akordy C, F, G může člověk bavit partu lidí běžnými písničkami až do rána. Když se pak rozhodne hrát něco jiného, vážnějšího, je to jeden z nejtěžších nástrojů, který existuje. Podívejte se, kam až elektrickou kytaru posunuli Jimi Hendrix, Mark Knopfler, Jimmy Page, Joe Satriani a další mistři tohoto nástroje.“
 
První novostrašecký bigbít
První (bezejmennou) kapelu se pokoušel Milan Šteruský sestavit ještě na základní škole. Byli u toho i Vladimír Štěrba, Ladislav Porcal, Ivan Viktora a další. Někdy v roce 1967 vznikli The Stars – první novostrašecký bigbít. Pod svá křídla je vzal Jaroslav Šťastný, šéf Juveny, což byl tehdejší Svaz zemědělské mládeže. První sestavu tvořili Milan Šteruský (sólová kytara), Jaroslav Hamza (doprovodná kytara), Ladislav Porcal (baskytara) a Ivan Viktora (bicí). „Viktora byl talentovaný bubeník, navíc se učil anglicky a mohl v tomto jazyce i zpívat. Nejvíc našich písniček složil Jarda Hamza. Hráli jsme hodně vlastních věcí a pak samozřejmě Beatles a Rolling Stones,“ vzpomíná Milan. Kapela byla na svou dobu hodně úspěšná i mimo rámec okresu. Hrála třeba i na velké přehlídce kytarových skupin v Oseku u Kolína. Na začátku roku 1969 se měli The Stars zúčastnit v Rakovníku 1. Hit-show. Nemoc jednoho z muzikantů však jejich účast překazila. Zlé rakovnické jazyky tvrdily, že se The Stars báli přímé konfrontace s Mandragorou, která byla tehdy považována za nejlepší skupinu v okrese, a tak se vymluvili na nemoc. To však Milan rozhodně popírá.
V roce 1969 vyměnil Ladislava Porcala Rudolf Keprta. Tehdy také The Stars odehráli svůj nejslavnější koncert. Dne 11. listopadu 1969 hráli na Stochově slavní Blues Effect a Stars jim dělali předkapelu. „Byl to mazec. Hrálo se na jejich skvělou aparaturu a sál byl našlapaný k prasknutí. Trému jsme shodili při třetí písničce a šlapalo nám to jedna báseň.“
  
The Blues Stars – Modré hvězdy
Úspěšnou kariéru The Stars přerušila vojna. I na té Milan hrál. „Byl to jediný způsob, jak tu pakárnu ve zdraví přežít. Pozitivní bylo, že jsem se tam zdokonalil ve hře z not,“ přiznává Milan.
Po návratu do civilu vzkřísil The Stars, i když pod názvem The Blue Stars a v trošičku pozměněném složení. K Milanovi Šteruskému (sólová kytara, zpěv) a Jaroslavu Hamzovi (doprovodná kytara, zpěv) se připojil baskytarista Václav Reiser ze Stochova a za bicí usedl Václav Upír Krejčí, později známý mim a komik. Stalo se tak v březnu 1972. Kapelu vzalo pod svá křídla Městské kulturní středisko Nové Strašecí. The Blue Stars už se ale nepodařilo navázat na úspěchy původní skupiny.
Existence skupiny se pomalu ale jistě chýlila ke konci. Tlak úřadů na likvidaci bigbítových kapel sílil. The Blue Stars nepomohl ani fígl s počeštěním svého názvu na Modré hvězdy v roce 1973. O rok později dostala skupina, podobně jako mnoho dalších, zákaz.
Kytaristou tanečních orchestrů
Milan Šteruský se ale muzice věnoval i nadále. Pouze „přestoupil“ k tanečním orchestrům. „Hrál jsem s kdekým. Zkraje s Františkem Šittou a také s rakovnickým Merkurem. Loupáček (rozuměj Jiří Soukup – pozn. T. B.) byl úžasný kapelník, který posunul Merkur téměř na profesionální úroveň. V té době nebylo moc sólových kytaristů, kteří byli ochotní hrát v orchestru a podřídit se. Já ano. V té době jsem už dělal na hospodářské správě Pragoinvestu, a tak jsem začal hrát v Praze s Jaroslavem Volejníkem. Byla to dobrá škola. Na začátku 80. let se mi naskytla možnost hrát profesionálně. Složil jsem zkoušky u Pražského kulturního střediska a nastoupil jsem do estrádního orchestru Iva Moravuse, kde jsem vydržel osm let,“ pokračuje ve vyprávění Milan Šteruský. Ivo Moravus byl členem Skupiny Karla Duby a přežil katastrofální nehodu autobusu v Mongolsku, při níž zahynula větší část téhle kapely včetně jejího kapelníka. „Dělali jsme dvouhodinovou estrádní show, ve které účinkovali zpěváci Kamelie, Miluše Procházková, Zorka Kohoutová a Jaroslav Vaňátko, dále Pavel Beneš, komici Jaroslav Čejka a Jiří Wimmer, jako hosté s námi jezdili Helena Růžičková, Václav Štekl, Vladimír Menšík a Jiřina Bohdalová, celé to moderoval Václav Čapek. Byla to hezká léta, rád na ně vzpomínám,“ tvrdí Milan. Projekt se rozpadl v roce 1989 po sametové revoluci.
  
Technik, zvukař a šofér
Už když hrál v Praze, zaskakoval Milan Šteruský s kapelou Generace, kterou vedl Miroslav Charouz. Po revoluci se stal jejím stabilním členem a dodnes s ní občas hostuje. V té době se živil jako šéf techniky při reklamních turné na vlasovou kosmetiku Wella. „Bývalo to velké show, jako hosté s námi jezdili známí herci a do děje se vždy ,vmontoval‘ výrobek. Každý půlrok byl nový a dělala se na něj masivní propagace. Bylo to dost náročné, taky jsme dělali dvě představení denně. Takhle jsem jezdil dlouhých patnáct let. Jako zpěváci s námi hostovali i Meky Žbirka nebo Ivan Hlas. Slovo dalo slovo a já jsem začal zvučit i jejich samostatné koncerty.“
Zvukaře dělá Milan dodnes, a protože vlastní mikrobus jezdí občas s kapelami jako šofér. „Hodně jsem jezdil s Toxic. Dělal jsem s nimi 20-30 koncertů. To je hodně skvělá kapela, ale širší publikum ji moc nebere.“
Jak se zdá, Milanova muzikantská stopa ještě asi dlouho nevychladne. Jeho dcera Simona hraje a zpívá s dívčí skupinou The Apples. „Povím vám jednu kuriozitu. Manažer The Apples nabízel jejich nahrávky německým producentům. Oni si je poslechli, uznale prý pokývali hlavami a pak mu řekli, že to musí být nějaký podvrh, protože žádná takováhle perfektní ženská kapela nikde neexistuje.“
  
The Geront Shadows Revival – bigbítoví veteráni vrátili čas
Bigbítové kořeny Milan Šteruský nezapře. A tak nikoho příliš nepřekvapilo, když se k nim roku 2012 vrátil. Díky němu spatřila světlo světa kapela The Geront Shadows Revival.
The Shadows stáli na přelomu 50. a 60. let u zrodu britského bigbítu. Několik let před The Beatles. Na The Shadows se učili všichni kytaristé té doby. Kdo říká, že ne, nemluví pravdu. Sólový kytarista Hank Marvin učaroval svojí hrou celé generaci muzikantů. Průzračné tóny jeho kytary ozvláštněné vibrační pákou (zkrátil si ji tak, aby mu „seděla“ v dlani a téměř ji nepustil z ruky) byly nezaměnitelné. Už ve své době měli The Shadows celu řadu plagiátorů. U nás třeba Mefisto, kde se Marvinově hře snažil přiblížit kytarista Ota Jahn. Žádná z těchto kapel však nedosáhla mistrovství svých vzorů. Ono hrát jako Shadows není vůbec žádná legrace. Každý tón je jasně slyšitelný (tam chybičku neschováte v „bugru“ jako u metalových a podobných kapel).  Navíc skladby jsou notoricky známé a nelze v nich experimentovat. Rytmika musí být naprosto přesná, „beglajt“ jakbysmet (skladby se vyznačují obrovským množstvím akordů), jinak jde všechno „do kopru“. Jak známo, The Shadows prosluli zejména instrumentálkami (i když občas doprovázeli i zpěváka Cliffa Richarda). Takže nic se neschová za show frontmana.
Návrat do 50. a 60. let
Milan Šteruský oslovil samé zkušené hudebníky, kteří The Shadows pamatují v dobách jejich největší slávy. Kromě něho tvoří The Geront Shadows Revival ještě kytarista Yan Jakšl, baskytarista Jindřich Vobořil a bubeník Josef Bártl. „Původně jsme zkoušeli na bicí mladýho kluka, ale nezvládl to, tak jsme ho museli vyměnit,“ konstatoval Milan.
Od té doby absolvovala skupina desítky úspěšných vystoupení. V jejím repertoáru je celá řada velkých hitů jejích vzorů, např. Apache, Man Of Mystery, Guitar Tango, Atlantis, Wonderfull Land, Geronimo, Theme For Young Lovers, Peace Pipe, Midnight, Shinding, Perfidia, Rise And Fall, Shadoogie, F. B. I., Kon-Tiki, The Savage, Riders In The Sky, Raunchy, Dance On! a další. Jediným znatelným rozdílem mezi pravými The Shadows a „Geronty“ je, že sóla skladeb si u „Gerontů“ podělili Milan s Yanem (Milan asi 2/3 a Yan 1/3).
V roce 2014 vystřídal na postu basového kytaristy Jindřicha Vobořila Jan Kukla. Už v té době vyplynula otázka, že pokud chtějí The Geront Shadows Revival hrát delší kšefty, než jen hodinové nebo sedmdesátiminutové koncerty, musejí přijmout zpěváka. Ostatně písní z repertoáru Cliffa Richarda se nabízí dostatek. Už Jindřich Vobořil jich několik zpíval, i když prý nerad. A tak skupina přijala v roce 2015 zpěváka a showmana Adama Nedvídka. V repertoáru přibyly písně Living Doll, Singing The Blues, I´m The Lonely One, Sea Cruise, The Young Ones, Gee Whizz It´s You, Move It, Lucky Lips a další.
  
Bolestná ztráta
Ještě v roce 2015 vydala skupina u Agentury Šlágr CD a DVD The Geront Shadows Revival s názvem Apache a o rok později opět album a DVD s názvem The Geront Shadows Revival: Už dlouho mladí – The Young Ones.
V roce 2019 postihla skupinu bolestná ztráta, když zemřel rytmický kytarista Yan Jakšl. Tato událost a proticovidová opatření téměř na dva roky „pozastavily“ aktivity „Gerontů“. Když se situace znormalizovala, pokračovala skupina v činnosti v obměněné sestavě. Na post rytmického kytaristy přišel zkušený Jiří Báča a místo Jana Kukly se chopil basové kytary Robert Beckl, oba z rakovnického rockového podhoubí. Občas zaskočí místo vytíženého Adama Nedvídka veterán zdejší bigbítové scény Jiří Röll. Ve složení Šteruský, Báča, Beckl, Bártl a hostující Röll vystoupili The Geront Shadows Revival na druhém výročním koncertu Dvorany slávy rakovnického bigbítu.
Na závěr připojím malou zajímavost. Když jsem se Milana Šteruského zeptal, proč se kapela jmenuje The Geront Shadows Revival, tak mi odpověděl: „Jak mi řekla moje dcera, geronti byli moudří členové státní rady ve starověké Spartě. A v encyklopedii se dočtete, že to také znamená starce, kteří překročili věk šedesáti let. No, a to my přeci obojí jsme – moudří i staří.“
Tomáš Bednařík
(Zdroj: Tomáš Bednařík: Je to jenom rock and roll, Raport, 1994; Tomáš Bednařík: Kytarista s darem od pánaboha. In Raport, 30. 10. 2011; Tomáš Bednařík: Bigbítoví veteráni vrátili čas. In Raport, 1. 10. 2013; www.gerontshadowsrevival.cz; výpověď Milana Šteruského)
Created WebSite X5
Designed by Marcel Š.
Copyright © Dvorana slávy Rakovník 2019 - 2022. Všechna práva vyhrazena
Návrat na obsah